Pozdě ...

Před několika lety jsem navštívil jednu věřící rodinu v místech, kde jsem kdysi bydlel. Jak už to při setkání věřících lidí bývá, vyprávěli jsme si o svých zkušenostech ze života víry. Sestra mi vyprávěla svou zajímavou zkušenost.  Před časem onemocněla a musela do nemocnice na operaci. Byla umístěna na pokoj, kde 

již ležela nějaká stará žena, která byla napůl v bezvědomí. Kdykoliv se tato žena probrala, tak se na milou sestru dívala s velikou zlobou v očích. Nemluvila, snažila se odvrátit svou hlavu. Sestře to bylo divné. Nikdy tuto ženu neviděla, netušila co ji tak popouzí. 

Další den žena upadla do agónie a umírala. Náhle se jakoby probrala a vykřikla s hrůzou v hlase: "A já jsem tomu nevěřila....!" A pak vydechla naposledy.

A naše sestra dodala - byla to chvíle hrůzy. Co asi uviděla tato žena, když se jí v okamžiku smrti otevřel duchovní zrak? Jak dobře je naopak těm, kteří žijí životy víry, kteří zavčasu uvěří a přijmou Pána Ježíše za svého zachránce! Vždyť on na kříži zaplatil svým vlastním životem za naše hříchy a každému, kdo ho o to v pokání poprosí, jeho hříchy odpustí. Pak může člověk s pokojem procházet i tím údolím stínu smrti, protože Pán Ježíš je s ním a on jde k němu.

A navíc, tak jako Pán Ježíš vstal z mrtvých, tak i ty, kteří jsou jeho vzkřísí v okamžiku, kdy si přijde pro svou církev. V tom je krásná naděje věřících lidí. Věřícím lidem přece platí:

1. Korintským 15:22  jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
23  Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
24  Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
25  Musí totiž kralovat, `dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy´.
26  Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt