Buď vůle Tvá...

O důležitosti modlitby v životě věřícího člověka již bylo mnoho řečeno. A někdy i velmi výstižně. Někdo řekl, že modlitba je „dýcháním duše“. Tak, jako člověk nemůže žít bez dechu, tak věřící člověk nemůže být bez modlitby. A platí to i obráceně. Dokud člověk žije, dýchá.

Zobrazení: 3913

Číst dál: Buď vůle tvá...

Jakou má člověk cenu?

Jinak hodnotí člověka cizí lidé, jinak hodnotí každý sám sebe. V očích jiných lidí může mít člověk různou cenu, která však nikdy nedosahuje té výše, jak si člověk cení sám sebe.  V Bibli, v knize Jobově čteme, jak toto hodnocení člověka vidí ďábel:

Jób 2:4  "Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má..."

Za svůj život dá člověk vše, co má! Tak je výstižně vyjádřeno, jakou má člověk cenu ve vlastních očích.  Nic mu není tak vzácného, jako on sám, jako jeho život. Někdy lidé, zejména v těžkých životních situacích říkají, že pro ně život už nemá žádnou cenu. Ale ve chvíli, kdy pocítí skutečnou blízkost smrti, tak udělají cokoliv, jen aby si svůj život zachránili. Kolik lidí v historii dokázalo zradit i své nejbližší jen proto, aby si zachovali svůj vlastní život. Jak mnoho peněz vynakládají lidé na drahé léky, nákladná lékařská vyšetření - a to jen proto, že se jich dotknula těžká nemoc. Člověk je schopen dát cokoliv, jen aby zachránil sám sebe. A jak vysoká bývá cena výkupného, když se jedná o propuštění unesených rukojmí!

A to se jedná jen o tělesný život. Život, který je dočasný, který - i když by si ho chtěl člověk udržet a prodloužit, jak jen by mohl - dříve nebo později skončí. Smrt nemine žádného člověka. A potom? Tělo se rozpadne v prach, ale duše, nositelka lidského vědomí, žije dál. Vůbec přitom nezáleží, zda tomu člověk věří nebo nevěří. Jednoduše to má před sebou. A potom? Potom člověka čeká Boží soud. Každý člověk bude volán k odpovědnosti za svůj život - a bude hodnocen ne podle lidských měřítek, ne podle toho, jak člověk hodnotí sám sebe, ale bude ohodnocen podle Božích měřítek.

Je mnoho lidí, kteří říkají: "Nedělám nic zlého. Nejsem žádný zločinec ano zvrhlík. Pokud bych takový byl, skončil bych již tady na zemi ve vězení. Proč bych se měl bát Božího soudu?"  V lidských představách je hříchem jen zločin, těžké morální provinění, zlé skutky. Ale Bůh má jiné měřítko na lidský život. Již pouhá ignorace Pána Boha a jeho zákonů - v Bibli často nazývaná slovem svévole - je hříchem. Člověk byl stvořen ke vztahu se svým Stvořitelem. Pán Bůh miluje to své stvoření. Vybavil ho svobodnou vůlí. To je něco úžasného. Ale člověk se od něj odvrátil, pohrdá jím, ignoruje ho. Hned v první generaci lidí zradil svého stvořitele a od té doby se stal "porušeným" stvořením. Má hříšnou podstatu. V Bibli, v epištole k Římanům, 3. kap. 23. verši čteme, jak člověka vidí Boží pohled:

... Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy...

Nemá cenu vypočítávat, čím vším může člověk zhřešit proti svému Bohu. Všichni lidé jsou na tom stejně. Problém je v tom, co v Bibli čteme dále: (Řím. 6,23): Mzdou hříchu je smrt...  ta duchovní, věčná, jak ji popisuje Bible v knize Zjevení 20,14.

Ale Pán Bůh dává člověku možnost záchrany. Poslal svého jediného Syna, Pána Ježíše. On se stal člověkem a jako jediný z lidí žil životem bez jediného hříchu. Hříšní lidé, které volal k pokání a k návratu k Bohu ho však odmítli a zavraždili - ukřižovali. Bůh ho ale třetího dne vzkřísil z mrtvých. Pán Ježíš položil svůj život na kříži jako zástupnou oběť za naše hříchy. Dnes je v nebi a každému člověku nabízí odpuštění hříchů. Má tu moc. Vždyť On, nevinný, zemřel i za naše hříchy. Může je vzít na sebe. A chce to udělat. Jen je zapotřebí přijmout jeho nabídku. Uvěřit a ve víře k němu v modlitbě přijít a říci: Pane Ježíši, odpusť mi mé hříchy a přijmi mne! Pokud to člověk v upřímnosti učiní, Pán Ježíš mu hříchy odpustí a člověk potom může začít žít nový život s ním.

Pamatujme - za naše životy byly zaplaceno výkupné - byla to ta nejvyšší cena - cena života Syna Božího, Spasitele Pána Ježíše!

V Bibli čteme:  (Ep. k Titovi 2:14)  On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Zobrazení: 1138

Připadá vám, že stále více lidí dnes věří názoru, že každý má svou pravdu, jako kdyby všechno mohla být pravda? Denně jsme bombardováni přívaly informací, ale jak můžeme poznat, co je pravdivé, a co jen vypadá jako pravda?

Mediální prostředky, politici, vzdělanci a různé celebrity nás zahrnují „pravdivými informacemi,“ které si někdy navzájem odporují. Pokud se tím nechceme unavovat, zahrajeme celou věc do autu a řekneme si, že „každý má svou pravdu.“ Kdo ale mluví pravdu a kdo lže?

Hitler byl přesvědčen, že se musí zbavit Židů. „Pravda“ Josefa Stalina přinesla smrt miliónům lidí... A tak nám historie napovídá, že „pravdy“ některých jedinců dokonce zničily mnoho drahocenných životů. Římský místodržitel Pilát neměl o „pravdě“ velké mínění, když zvolal: „Co je pravda?!“

Historie nabízí množství příkladů „RELATIVNÍ PRAVDY.“ „Pravda“ silnějšího utlačovala „pravdu“ slabšího. Nečekejme, až přijde další Hitler, Mao nebo Stalin a opět zneužije absolutní moci k propagování své (relativní) „pravdy.“

Aby se lidé mohli lépe shodnout, potřebují se řídit PRAVDOU ABSOLUTNÍ, která je stejnou pravdou pro každého, a nikdy na úkor jiných lidí. Zdroj absolutní pravdy dává lidem motivaci pravdu nepřekrucovat. Také v něm lidé najdou skutečnou odpověď na důležité otázky: „Odkud jsem? Proč tu jsem? Co mě čeká?“

Bohužel mnohým lidem jejich (relativní) pojem pravdy vyhovuje, a proto je absolutní pravda převážně nezajímá. Vrtá-li vám hlavou, co se dnes děje a kudy kam, hledejte absolutní pravdu. I když jsme dnes na její pozoruhodný zdroj téměř zapomněli, je stále k dispozici.

Musím podotknout, že mám na mysli samotnou Knihu a ne lidi, kteří se s ní ohánějí, a přitom jí dělají ostudu. Boží Pravda, zapsaná v Bibli, lidem velice prospívá – pokud ji nepřekrucují. Zamyslete se nad následujícími FAKTY a zvažte prosím zázračnost této Knihy:   

 BIBLE PŘESNĚ PŘEDPOVĚDĚLA STOVKY UDÁLOSTÍ, NAPŘÍKLAD:

1. Detailní vznik a zánik světových impérií: Babylónie, Perské říše, Řecka a Říma (Jer, Iza 13:19; Daniel k. 7-11).
2. Císař Kýros: Bůh zjevil proroku Izaiášovi, že císař jménem Kýros propustí Izraelce ze zajetí v cizině. Prosperujícím Izraelcům se to zdálo nesmyslné. O 150 let později však perský císař Kýros šokoval svět. Dobyl „nepřemožitelný“ Babylón a propustil Židy ze zajetí, ve kterém se ocitli po prohrané válce s Babylónem (Izaiáš 44:28, 45:1-13; Ezdráš 1).
3. Ježíš Kristus: Vyplnil přes sto proroctví z Bible. Představte si, že byste celé Česko pokryli pětimetrovou vrstvou kovových padesátikorun. Jednu minci byste označili červenou barvou a pomocí buldozerů byste ji promíchali s těmi ostatními. Potom byste si zavázali oči a poslepu vybrali jednu z těch triliónů mincí. Šance, že byste natrefi li na tu označenou, je stejně mizivá, jako šance vyplnit pouhých osm proroctví o Kristu (1:1017).

Například se musel narodit z rodu krále Davida, v době jeruzalémského chrámu (zničen v roce 70 n.l.), v městečku Betlémě v Palestině, být zrazen za třicet stříbrných, o jeho oblečení měli vojáci losovat... 

Král David popsal Kristovo ukřižování stovky let předtím, než Římané vynalezli tuto krutou metodu popravy. (Žalm 22:16, Izaiáš 53, Zachariáš 12:10).

Bůh odhalil proroku Danielovi datum příchodu Mesiáše do Jeruzaléma: 483 let od příkazu obnovit Jeruzalém. Ježíš Kristus toto proroctví na den vyplnil, když byl přivítán davem v Jeruzalémě jako očekávaný Mesiáš a vstoupil do chrámu, kde se postavil proti náboženské korupci (Daniel 9, Lukáš 19:28-48).

D: Zničení Jeruzaléma a Božího chrámu: Ježíš Kristus předpověděl, že bude odmítnut izraelskými vůdci, že ho nechají ukřižovat, a že v důsledku jejich odmítnutí Mesiáše bude Jeruzalém zničen a chrám srovnán se zemí (Lukáš 19:44; Matouš 24:2).

Naplnění tohoto proroctví zaznamenal Josephus Flaphius, židovský historik a generál Galilejské armády. Římský generál Titus v roce 70 n.l. Jeruzalém dobyl a zničil. Pozlacený chrám byl během boje vypálen a vojáci ho potom kvádr po kvádru rozebrali, aby se dostali ke zlatu, které se žárem vlilo do spár mezi kvádry. Potom místo, kde chrám stával, zorali jako pole, čímž také nevědomky vyplnili proroctví Micheáše (3:12).

Kromě Bible žádná jiná náboženská literatura neobsahuje stovky přesně vyplněných proroctví. Jejich naplnění je též ověřeno jinými historickými zdroji. Protože žádný člověk neumí předpovídat budoucnost se 100% přesností, autorem proroctví musel být Bůh.

2. BIBLE OBSAHUJE POZNATKY MODERNÍ VĚDY: Bůh nám v Bibli zjevil vědecké poznatky několik tisíc let předtím, než je objevila moderní věda, například:

A: Nespočetné množství hvězd - Jeremiáš 33:22. (Tehdejší věda: pouze 1100 hvězd.)

B: Hvězdy se od sebe liší - 1. Korintským 15:41. (Tehdejší věda: všechny hvězdy jsou stejné.)

C: Na dnech oceánů jsou údolí a hory - 2. Samuel 22:16, Jonáš 2:6. (Tehdejší věda: dno oceánů je ploché.)

D: Země je kulatá - Izaiáš 40:22. (Tehdejší věda si myslela, že země je placatá.)

E: Země a vesmír jsou uspořádány z neviditelných částic (atomů a molekul) - Židům 11:3. (Tehdejší věda: neměla zdání, že neviditelné částice jsou základem hmoty.)

Kromě Bible žádná starověká literatura neobsahuje poznatky objevené až moderní vědou.

3. BIBLE JE POTVRZOVÁNA ARCHEOLOGIÍ:

 A: Chetitská říše: Skeptici vyvodili závěr, že se Bible mýlí, neboť o této říši nebyla nikde jinde ani zmínka. V roce 1906 však Hugo Winckler objevil obrovskou knihovnu, která obsahovala 10 000 hliněných tabulek, které kompletně dokumentovaly existenci velké Chetitské říše.

 B: Rukopisy: Aristotelova Poetika byla zachována ve 49 opisech, o 1400 let mladších, než originál. Platónovy Tetralogie byly zachovány v sedmi kopiích, o 1200 let mladších, než originál. Přes tato sporá data jsou lidé ochotni věřit věrohodnosti zachovalých opisů.

Starý zákon: Starozákonní písaři měli takovou úctu k Božímu Slovu, že při opisování znaky na každé řádce spočítali a pečlivě porovnali s řádkem kopírovaného svitku. Když našli jedinou chybu, tak svitek zničili a začali znova. Věrohodnost Masoretických textů z devátého století byla potvrzena mnohem staršími svitky, nalezenými v minulém století.

Nový zákon: Část prvního dochovaného rukopisu je pouze o čtyřicet let mladší, než originál. Novější rukopisy, které dělí od originálů jen 200 až 400 let, se zachovaly v hojném počtu 5300 rukopisů. Vcelku bylo zachováno přes 24000 raných textů v několika jazycích. Podle počtu rukopisů se na druhé místo řadí Homérova Ilias s pouhými 643 opisy.

První církevní otcové citují ve svých dílech Nový zákon tak hojně, že i kdyby se Nový zákon úplně ztratil, mohl by být zrekonstruován z těchto spisů.

C: Nové vykopávky: Archeologické objevy nadále potvrzují, že údaje v Bibli jsou přesné.

4. BIBLE JE MEZI KNIHAMI UNIKÁTNÍ:

A: Bible je vydaná ve více než 1400 jazycích. Tomu nemůže žádná jiná kniha konkurovat.

B: Přes obrovské snahy se nepodařilo nikomu Bibli zničit. Římský císař Dioklecián i pozdější inkvizice nařídili lidem spálit všechno Písmo a vlastnictví Božího Slova bylo trestáno smrtí.

C: Dnes je Bible nejprodávanější knihou na světě.

D: Bible nás seznamuje se živým a mocným Bohem, který má svrchovanost nad lidským úsilím. Voltaire, talentovaný francouzský humanista, se chlubil, že Bible zmizí do sta let po jeho smrti (1728). Padesát let po Voltairově smrti se však do jeho domu nastěhovala Ženevská biblická společnost, která tam tiskla tisíce Biblí.

E: Jenom Bible nám zjevuje, že naše spása je Boží dar, který musíme pokorně přijmout (Řím 6:23, Efez 2:8-9). Žádná jiná kniha nás nevaruje, že dobré skutky, tradice, a náboženské rituály na spásu člověka nestačí.

 I když víme, že Bible byla napsána lidmi, posuďte následující: Šedesát šest knih Bible bylo napsáno v širokém období patnácti set let, na třech kontinentech, ve třech jazycích, čtyřiceti autory - od Egyptského prince, přes správce Babylónské říše, po rybáře Petra a Jana. Přes velké rozdíly mezi těmito autory se knihy Bible harmonicky doplňují, jako kdyby měly autora jednoho. Zkuste zadat čtyřiceti autorům, aby každý samostatně napsal jednu kapitolu knihy o víře. Přes sebevětší snahu se budou jejich názory rozcházet a jejich kapitoly se nebudou harmonicky doplňovat. Proto jenom Bůh mohl napsat Bibli - skrze zbožné muže, kteří byli pouze jeho „perem.”

Varování: Bible obsahuje i zdánlivé chyby. Bůh tím pamatoval na lidi, kteří chtějí za každou cenu Bibli zpochybnit. Kdo Bibli jámu kopá, padá do vlastní pasti. „Je cesta, která se zdá člověku dobrá, ale na jejím konci čeká smrt“ (fyzická i duchovní). Přísloví 14:12.

Ostatní náboženské spisy se nedají k Bibli přirovnat. Byly inspirovány pouhými lidmi, kteří živého Boha nechtěli poznat, a tak ho nahradili bohy podle svých představ. „Každé slovo Boha je ryzí; On je štítem pro ty, kdo mu věří. Nepřidávej k Jeho slovům, nebo tě napomene a budeš shledán lhářem (Přísloví 30:5-6). ... i všichni lháři budou mít svůj díl v jezeru hořícím ohněm a sírou... „ ( Zjevení 21:8).

Co nám tedy Bible nabízí?

Kromě jiného, společensky prospěšný morální standard (Exodus 20), a proroctví, týkající se dnešní doby a blízké budoucnosti: Daniel 7; Matouš 24; Lukáš 17:20-37; 1 Tesalonským 4:13:18; 2 Tes 2:1-4; Eze 38; Zjevení 13, 17:3-18:24, 19:11-21:1.... Ale vše závisí na vaší ochotě Bibli studovat.

To nejdůležitější: Bůh nám předem v Bibli zjevil, jak můžeme být spaseni, abychom mohli po smrti do nebe.

Stvořitelova pravda: „Všichni zhřešili... mzdou hříchu je smrt. (Řím 3:10, 23, 6:23). Bůh nemůže naše hříchy pouze odpustit, tak jako soudce nemůže pouze odpustit trest usvědčenému zločinci - někdo musí „platit.“

Zkuste malý test:

Řekli jste jednu lež, vzali jste, co vám nepatří, třeba i maličkost? Záviděli jste, nenáviděli jste někoho, brali jste Boží jméno nadarmo? Stvořili jste si ve svých představách boha, který vám vyhovuje, i když je v rozporu s tím, co o sobě Bůh zjevil v Bibli? Tvrdíte, že Bůh neexistuje, protože ignorujete důkazy o Jeho existenci? Poslouchali jste vždy svoje svědomí? Dochází vám teď, že i vy jste hříchem porušili Boží zákon a hrozí vám věčné „vězení“ v pekle?

Naše naděje: „Ale Bůh nám projevil lásku tím, že zatímco jsme ještě byli hříšní, Kristus za nás zemřel“ (Řím 5:8).

O co tedy jde? „Je uloženo člověku umřít jednou a potom soud... A viděl jsem mrtvé, jak stojí před Bohem... A každý, kdo nebyl zapsán v Knize života, byl uvržen do Ohnivého jezera...“

„Čiňte tedy pokání a obraťte se (od hříchu k Bohu), aby vaše hříchy byly vymazány“ (apoštol Petr).

„Jsem vzkříšení a život, kdo ve Mne věří, i kdyby zemřel, bude žít... ale ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane,“ vejde do království nebeského - jen ti, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích... (Ježíš Kristus).

 „...Učil jsem o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána, Ježíše Krista... Když ústy vyznáte Ježíše a v srdci uvěříte, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budete spaseni...“ (apoštol Pavel).

 Pokud z hloubi srdce poprosíte Boha o milost, odvrátíte se od svých hříchů a vírou přijmete Ježíše Krista za svého Zachránce a Pána, Bůh vám udělí milost a duchovní narození do Jeho království – Jan 3:3. Čtěte Boží Pravdu - Bibli a řiďte se podle ní. Začněte třeba Lukášem.

(Z řeckého textu: Židům 9:27; Zjevení 20:12,15; Skutky 3:19; Jan 11:25; Mat 7:21; Sk 20:21; Řím 10:9)

„... a poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí... Tvé Slovo je pravda.“ (Jan 8:32, 17:17).

 Zdroj: SCR

Zobrazení: 14935

Zavirovaný svět

Ze všech stran se ozývá - koronavirus - COVID-19, pandemie, smrtící nemoc ... Ať člověk zapne televizi, rádio nebo internet, vše jakoby bylo "zavirované". Média, přístroje, lidé, země, národy, celý svět. A lidé se děsí. Jsou plni strachu. Nasazují roušky, myjí se v desinfekci, v očích hrůzu, v mysli děs. Nejsem lékař a nedovedu posoudit rozměry rizika ani nemoci samé. Kdybych se měl dívat pohledem pouze tělesným, asi bych byl také plný beznaděje. Jako člověk, který důvěřuje Pánu Bohu jsem naopak naplňován velikou nadějí.

V čem má naděje spočívá? V několika věcech. Jednak mne tato pandemie ujišťuje, že Bible je skutečně pravdivým slovem. Bible mluví o velikých pandemiích. Když popisuje poslední dobu, která bude těsně předcházet příchodu Pána Ježíše, tak uvádí tyto znamení: Evangelium Lukášovo 21:11  budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. Není to jediné místo v Bibli. Slovem "mor" byly nazývány veškeré vysoce nakažlivé nemoci od dávných dob. Poslední doba tedy bude charakteristická zemětřesením, hladomorem, epidemiemi, kosmickými hrozbami a vlnou strachu a hrůzy mezi lidmi.

V čím větší míře se tato znamení budou projevovat, tím více to bude znamenat, že se blíží okamžik, kdy Pán Ježíš podle svého slibu přijde pro svou církev. Pak bude na zemi následovat doba největší světové totality, rozvrat všech systémů, vláda antikrista. V Jeruzalémě bude opět postaven chrám a po tři a půl roce absolutistické vlády se tam antikrist posadí na trůn a prohlásí se za boha. Tak je to popsáno v poslední knize Zjevení.

Protože důvěřuji Pánu Ježíši, že si i mě vezme z tohoto světa, plní mne tyto události nadějí. Je mi ale líto všech lidí, kteří v současnosti nevěří, ať již jsou k víře v Boha, k víře v Ježíšovo dílo záchrany odmítaví či ho prostě ignorují, protože již na tomto světě prožijí děsivé chvíle katastrof, které se nezadržitelně blíží. Jejich problém je v tom, že nic neví o nejhorším a nejničivějším viru všech dob.

Nejhrozivější virus a nejničivější pandemie

Nejhroznějším virem, horším než Sars 2 - Covid-19 je hřích. Je nakažlivý, postihuje člověka v nejniternějších strukturách a spolehlivě ho přivádí k zahynutí. Hřích vůči Bohu má miliony podob, miliony mutací. Ve své podstatě je ale v jeho DNA základní kód - vzpoura proti Bohu. Když je jím člověk infikován, a to obvykle hned při narození, tak je jeho život postižený náklonností ke všemu, o čem Bůh říká - nebudeš to dělat. I když na hřích člověk neumírá tělesně okamžitě, tak tento smrtící virus postupně ničí lidský charakter, likviduje dobré povahové vlastnosti a degeneruje je na sobectví, pýchu, lhostejnost, škodolibost a tisíce dalších jiných symptomů této zhoubné nemoci. Člověk se tak staví do nepřátelské pozice vůči Bohu. Tak jde vstříc Božímu soudu. Odplata za hřích je smrt - říká Bible. Smrt duchovní. Smrt v podobě věčného utrpení.

Spolehlivá vakcína

Na tento nejstrašnější virus je však - promiňte mi ten dnešní výraz - spolehlivá vakcína. Nemusíte podstupovat injekční aplikaci, netřeba si nechat působit bolest. Ten jediný lék, který naprosto spolehlivě zachraňuje lidské životy - je Ježíšova krev. Ano, Bůh ustanovil zákon: "Odplata za hřích je smrt". Ale aby zachránil každého člověka, který hledá záchranu, tak poslal svého jediného Syna, aby se stal člověkem a jako člověk místo nás tuto odplatu vzal na sebe. Jako člověk žil bez jediného hříchu. Tím se lišil od jiných lidí. Přesto ho lidé, aniž by tušili co dělají, odsoudili k trestu smrti a ukřižovali ho na kříži. On vzal naše hříchy na sebe a za nás zemřel. A říká - každý, kdo mi uvěří, tomu hříchy odpustím.

Milý čtenáři, dokud je čas, uvěř jemu. Uvěř, že zemřel i za tvůj hřích. Doba, kdy je možné této šance využít se rychle krátí a brzy skončí. Každá světová katastrofa jen ohlašuje blížící se konec. Vyznej jemu v tiché modlitbě své hříchy a řekni mu, že stojíš o jeho záchranu. Možná, že se ti to zdá jako nějaká fantazie, ale když to učiníš, pak dříve nebo později sám pocítíš, že tě slyšel a odpustil ti tvé hříchy a dal nový život. Ten smrtící virus hříchu tě již neohrozí. Neváhej!

Zobrazení: 1498

  Ano, neohýbejte Bibli, prosím!

Možná jste to již sami zažili - častý jev v bohoslužebných shromážděních. Z úst horlivých kazatelů často zazní věci, ze kterých jde mráz po zádech každému, kdo miluje čisté Boží slovo - Bibli.

Snad z upřímné horlivosti zaznívá slovo o "opilci Noem", "opilci Lotovi", "reptajícím Jobovi" či "neposlušném Abrahamovi,"  nebo podobné výrazy.  Nepochybujme o tom, že inspirací k takovému kázání nebylo působení Ducha svatého, ani to není výplod prorockého ducha. Podívejme se na podobná prohlášení trochu blíže.

Příběh o Noem, jak je podrobně zapsán v 1. knize Mojžíšově v 6. až 9. kapitole nás informuje o veliké bezbožnosti a morální zvrácenosti předpotopních lidí a o tom, jak se Bůh rozhodl vyhladit toto zkažené lidské pokolení a proto dopustil na svět potopu. Ve vodách potopy zahynulo všechno živé. Noe byl ale člověkem bohabojným a spravedlivým a proto jej i jeho rodinu Pán Bůh zachoval. Uložil mu, aby stavěl veliký koráb - archu - ve které byl on se svou rodinou a vzorky všeho živého ochráněni před vodami potopy. Když vody potopy opadly, vyšel Noe a jeho blízcí z archy. Tak o tom čteme v Bibli:

1. Mojž. 8:18  Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
19  Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
20  Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
21  I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
22  Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."

A tak začala popotopní doba. Život šel dál, Noe mimo jiné začal pěstovat víno a jak to už u nezkušených lidí bývá, napoprvé se opil. Protože Bible ukazuje vždy každého tak, jak doopravdy žije, je zde i tato událost popsána. Myslím, že tato zkušenost byla Noemu dostatečným poučením, že si má dát příště pozor. A budeme-li sebepečlivěji v Bibli hledat, nenajdeme jediné místo, ve kterém by Pán Bůh toto Noemu jakkoli vyčítal. Bylo to poučení pro Noeho, i pro nás. Ano, víno je Boží dar, ale je třeba ho užívat s  mírou a uvážlivě. O to víc je na pováženou, když z kazatelny zní slovo o "opilci Noem". Tak Noeho hodnotí člověk. Jak Noeho hodnotil Bůh? I o tom čteme vBibli:

Ezechiel 14:13  Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada:
14  By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin.

Jaká je však spravedlnost těch, kteří tak nespravedlivě špiní veliké Boží lidi? Nevíme. Zato víme, kdo rád špiní takové lidi: Ten, který popouzel farizeje a zákoníky, aby nazývali Pána Ježíše "žráčem a pijanem vína".

(Lukáš 7:34  Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků. - kralický přelad)

Nejinak je tomu s Lotem. Abrahamův synovec, který s ním vyšel na cestu do nového života, když Pán Bůh Abraháma (tehdy jen Abrama) vyzval, aby odešel do země, kterou mu ukáže a dá k dědičnému vlastnictví. V závěru Lotova života Lota úkladně opily jeho dvě dcery. Ten příběh je popsán v 1. Mojžíšově v 19. kapitole, 30. - 38. verši.  Najdou se kazatelé, kteří to hned vyhodnotí: Lot byl opilec!

Jak se to ale jeví Božímu pohledu? O tom čteme v Bibli takto:

2. Petrova 2:6  Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům.
7  Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků.
8  Dokud ten spravedlivý přebýval mezi nimi, trápilo jeho spravedlivou duši, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky.
9  Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu.

 Chce to opravdu velkou odvahu nazývat "opilcem" někoho, koho tak Pán Bůh ani apoštol Petr nevidí a nazývají ho spravedlivým Lotem.

Stejně tak je tomu s Jobem. Ve starozákonní knize nesoucí jeho jméno je popsán jeho příběh. Čteme o těžkých zkouškách, které na něj dolehly. Ty zkoušky v podobě těžkých utrpení si vymínil ďábel. A tak Job přišel o střechu nad hlavou, o děti, o majetek, dokonce i o zdraví. A když mu bylo nejhůř, tak ho přišli potěšovat jeho tři přátelé. Jejich útěcha však byla jako přisypání soli do živých ran.  Dala by se shrnout slovy: Jobe, Jobe, vidíš, jak jsi dopadl ,to tě Pán Bůh potrestal za tvou skrytou bezbožnost. Kdyby jsi byl tak bezúhonný, nic takového by tě nepotkalo. Ale protože Jobovo zbožné srdce si nebylo vědomo žádné bezbožnosti, hájí se, naříká nad svým utrpením - ale ne reptá. Možná, že v jeho nářku zazní i něco nemoudrého - ale Pán Bůh sám vše uvede na pravou míru a Job zůstává před Bohem pokorným. Zkoušky a trápení skončí a Pán Bůh Jobovi vše vynahradil - avšak Boží hněv vzplanul proti Jobovým "přátelům". Job se za ně modlí a díky jeho přímluvné modlitbě Bůh jeho přátelům odpouští.

Interpretace tohoto biblického příběhu některými kazateli se řadí ke slovům Jobových přátel. Kdyby byl Job takovým "ufňukánkem" nebo "reptákem", nehodnotil by ho Pán Bůh v Bibli tak, jak jsme to četli v Ezechielovi 14,14.

Právě tak je tomu s "neposlušným Abrahamem". Ve 12. kap. 1. knihy Mojžíšovy čteme od 10. verše do 20. o tom, že když přišel Abram do země, kterou mu Pán Bůh zaslíbil, že mu ji dá, tak v té zemi byl hlad. Abram tedy odešel do Egypta, aby tam období hladu přečkal. Tam ho Pán Bůh neposlal, to je pravda. Proto se tam také dostal do problémů. Farao mu sebral jeho manželku Sarai, o které prohlašoval, že to je jeho sestra, do harému. Na přímý Boží zásah ale farao poznal pravdu, Sarai propustil a Abrama odeslal do jeho země. Tak se to někdy i v životě věřících lidí stává, že hledají lidská řešení, místo aby hledali Boží pomoc. Nikde v Bibli však Pán Bůh Abramovi tuto jeho chybu nevyčítá. Naopak, tak Abramovi v zápětí požehnal, že se s Lotem od sebe museli oddělit, protože jim země byla malá.  I když Pán Bůh toto Abramovi nevyčítá, neodpustí mu to nejeden kazatel. A přesto, že Pán Bůh se svému lidu později vždy představuje jako Bůh Abrahamův, Izákův i Jákobův ukazuje, že měl Abraham (a i jeho syn Izák, který opakoval chybu svého otec Abraháma) a i Jákob, který taktéž nebyl bez chyby - v Božích očích větší cenu, než v očích mnohých kazatelů a pastorů.

Jestliže si kdo za kazatelnou zlehčuje ty, kteří jsou v Božích očích bezúhonní, činí tak v duchu nepřátelském vůči Duchu Božímu. Staví se tak mezi řady Božích nepřátel. Pak i jemu platí: Zachariáš 2:8  Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po slávě poslal mne proti národům těm, kteříž zloupili vás; nebo kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého. (Podle kralického překladu, v ekumenickém př. to je verš 12) .Snad si mnozí zvykli budovat pověst populárních kazatelů jistou prostořekostí a přísným posuzováním a odsuzováním, to však nevede k dobrým koncům. Pokud tak mluví, ať raději činí pokání, dokud je k tomu čas.

Duch Boží vede boží služebníky k tomu, aby Bibli v Duchu svatém vykládali, a ne ohýbali, jak se jim to hodí.

Zobrazení: 1255

Pozdě ...

Před několika lety jsem navštívil jednu věřící rodinu v místech, kde jsem kdysi bydlel. Jak už to při setkání věřících lidí bývá, vyprávěli jsme si o svých zkušenostech ze života víry. Sestra mi vyprávěla svou zajímavou zkušenost.  Před časem onemocněla a musela do nemocnice na operaci. Byla umístěna na pokoj, kde 

Zobrazení: 4419

Číst dál: Pozdě

Bohu jsou jen k smíchu

Žalm 2, 1. - 4. verš:

Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?  Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:  "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu... Z médií přichází zprávy o mnohých setkáních světových politiků. Lídři vyspělých zemí pořádají setkání, summity, slétají se, rokují, plánují. Mají své představy o budoucnosti světa, světového uspořádání. Předkládají své agendy. Rádi se titulují jako "mocní" tohoto světa, ba někteří přímo jako nejmocnější. Ale ani ten nejmocnější člověk světa nemá moc prodloužit si svůj život o jediný den. Až Pán Bůh řekne - "Dost" - jeho srdce se zastaví. A to by chtěli rozhodovat o počtu lidí na Zemi?

A co všechny ty lidské plány do budoucna? Jak jsou velikášské - i když neznáme podrobnosti. Vypadá to velkolepě a mnoha lidem to nahání i strach. Ale - jak to všechno působí na Pána Boha, který je všemohoucí?

Odpověď nacházíme hned ve druhém žalmu.  Ten, jenž trůní v nebesích se směje. Všichni slavní a mocní tohoto světa jsou Bohu  smíchu.

Přesto jsou někteří křesťané, kteří když se doslechnou o plánech mocných tohoto světa mají obavy. Věřícím lidem ale platí: 

Ezechiel 2:6  Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný.

Žalm 25:3  A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.

Zobrazení: 2282

Jaká je tvoje naděje?

Doba, kterou prožíváme, prověřuje opravdovost křesťanů. Věřící lidé toho mnoho namluví o naději. Vyznávají, že jejich naděje se opírá o Božího syna - Pána Ježíše. To zní velmi pěkně, ale je tomu skutečně tak? V dnešní "koronavirové" době je toto tvrzení přísně prověřováno. A zdá se, že mnozí věřící lidé sice dovedou velmi vznešeně o své naději mluvit, ale v životě ukazují, že své naděje upínají jinam.

Když došlo k situaci, která je nazývaná celosvětovou pandemií COVID-19, dalo se očekávat, že křesťané se nebudou děsit a třást strachy. Vždyť mají zaslíbení: - Marek 16:17  Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; 18  budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."

Navzdory těmto slovům Písma bylo vidět strach a obavy. Mnohá kázání obsahovala slovo "koronavirus" častěji než slova naděje. Slova: Žalmu 91:5  Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne. 6  Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího. 7  Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží - ta rázem upadla v zapomenutí.

Mnozí kazatelé mluvili o koronaviru, o světové hrůze - protože to bylo aktuální a populární téma, vždyť všichni mluvili o koronaviru. Ale snad vůbec neznělo - Nebojte se!  Ač v Bibli toto slovo zaznívá 54x! Ale lidé se báli. Křesťané se báli. Mnozí žili ve velikém strachu. Strach je ochromoval a stresové hormony ničily jejich přirozenou imunitu.

Jsou situace, které mohou nahánět i věřícímu člověku strach. V takové chvíli se však může člověk zachovat jako kdysi, když obr Goliáš vyzýval izraelské k boji. Téměř všichni byli strachy bez sebe. Viděli jeho obrovskou postavu, zbraně, slyšeli jeho chvástavá slova. A na všechny padal STRACH. Jen mladičký David viděl, že tam šlo o duchovní problém - ten člověk se rouhal Bohu a tak věděl, že v Boží síle nad Goliášem zvítězí. Vzal si pět oblázků a prak a hůl, a za chvíli již ležel mrtvý Goliáš na zemi a nepřátelé prchali.  

Škoda, že jsem v dnešní době nezahlédl takového Davida, který by se statečně koronaviru postavil. Vždyť i nám byla dána mocná zbraň - modlitba. Pán Ježíš v Lukášově evangeliu říká: Lukáš 11:9  I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno a v Janově evangeliu: Jan 15:7  Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť ve vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám.  Může být mocnější zbraň proti tak zákeřnému nepříteli, jakým je koronavirus? Nebo tváří v tvář viru, který nikdo nikdy neviděl, ztrácejí křesťané odvahu? Opouštějí svou naději v Pánu Ježíši, kterému byla dána všeliká moc na nebi i na zemi? 

Očekával bych, že věřící lidé po celém světě budou vyhlašovat půst a modlitební shromáždění na každý den, aby Boží moc odstranila koronavirovou hrozbu. Neviděl jsem takové dění. Jsme příliš blízko závěru dějin a víra a opravdovost mnohých křesťanů zemdlela. Už nebojují a nezápasí na modlitbách. Nechají se vyděsit.

Je sice mnoho těch, co chtějí na každý den vyhánět z jiných démony, co vyhlašují, že dělají zázraky, uzdravují nemocné - ale před koronavirem nějak "ucouvli". Hanba jim! Jak se může někdo, kdo chce křísit mrtvé, bát koronaviru? Kolik falešných "apoštolů" a divotvůrců se tak najednou odhalilo. 

A kde jsou všichni ti proroci dneška, kteří dovedou v dobách, kdy nic nehrozí, okázale prorokovat? Vždyť skrze proroky Pán Bůh napomínal svůj lid - a také potěšoval. Jak to, že nezní proroctví - nespoléhejte na lidský um, na vakcíny, na lock-downy a všechna ta opatření - ale modlete se v Duchu a v pravdě! Nic, ticho - falešným prorokům dneška došla slova. Jen z hloubi minulosti k nám zaznívá slovo proroka: 

Izaiáš 43:1  Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
2  Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.
3  Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel.

A tak v závěru vyvstává otázka, milý čtenáři těchto řádků: Jak je to s tvojí nadějí? Co prožíváš dnes, jak se díváš do příštích dnů? Na co spoléháš? Čemu věříš?

Je tvou nadějí Pán Ježíš? Nebo na chvíli odsouváš svou víru a tvou nadějí se stává vakcína proti koronaviru? Spoléháš na Boha, nebo na člověka? Modlíš se, čteš Bibli? V Žalmech 10x zaznívá o naději skládané v Bohu:

Žalm 18:3  Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
Žalm 25:2  Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
Žalm 31:7  Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
Žalm 31:15  Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
Žalm 32:10  Mnohé bolesti jsou bezbožníka, ale toho, jenž naději skládá v Hospodinu, milosrdenství obklíčí.
Žalm 33:21  V něm zajisté rozveselí se srdce naše, nebo ve jménu jeho svatém naději skládáme.
Žalm 84:13  Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě.
Žalm 91:2  Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
Žalm 118:8  Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku.
Žalm 118:9  Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech.

A Pán Ježíš říká: Matouš 28:18  ... Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.

A v knize Zjevení, 1:17  Neboj se. Já jsem ten první i poslední...

Neboj se proto, spolehni na Boží ochranu a Boží řešení i těch těžkých situací, a ať je tvá naděje zakotvena v Pánu Ježíši! 

Zobrazení: 2171

Velikonoce

Ukřižování Pána Ježíše:

Bylo to nespravedlivé, ale nám to umožňuje ospravedlnění před Bohem

Bylo to kruté, ale nám to umožňuje uniknout věčnému utrpení.

Nebyli jsme u toho, ale týká se to každého z nás!

Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3:16  

Zobrazení: 2958

(Z křesťanské literatury)

Z mladších let svého působení vzpomínám na jeden pěkný příběh. Udál se v Porúří někdy kolem roku 1925. Bylo tam velké shromáždění. Nějaký učenec tam celé dvě hodiny dokazoval, že Bůh neexistuje. Předložil veškerou svou moudrost. Sál byl plný lidí. Nad nimi se vznášel mrak tabákového kouře. Mnozí nešetřili chválou a nadšením: „Bravo! Když není Bůh, můžeme si dělat, co chceme!“

Když řečník po dvou hodinách skončil, vstal předseda shromáždění a řekl: „Teď bude diskuse. Kdo chce něco říci, ať se přihlásí!“  Ovšem nikdo neměl odvahu. Každý si myslel: „Takovému učenému muži sotva mohu odporovat.“  Jistě tam byli mnozí, kteří s jeho výkladem nesouhlasili, ale kdo by měl odvahu vystoupit na pódium, když dobře tisíc přítomných řečníkovi přitakávalo.

A přece – vzadu na sebe upozorňovala nějaká stará babička, taková pravá, východopruská babička s červeným čepečkem, jakých je v Porúří mnoho. Když se hlásila, předsedající se zeptal: „Babičko, chcete něco povědět?“ „Ano, chtěla bych něco říci,“ odpověděla babička. „Pak ale musíte přijít sem dopředu!“

„Ano, ano, vždyť už jdu,“ řekla babička. Statečná žena! Babička přišla dopředu na pódium, postavila se za řečnický pult a začala: „Pane řečníku, mluvil jste dvě hodiny o své nevěře. Dovolte mi, abych mluvila pět minut o své víře. Ráda bych vám řekla, co pro mne udělal můj Pán, můj nebeský Otec. Když jsem byla mladá, stalo se mému muži na dole neštěstí. Přinesli mi ho domů mrtvého. Zůstala jsem s třemi malými dětmi sama. Tenkrát bylo sociální zabezpečení velmi skrovné. Když jsem stála nad manželovou mrtvolou, byla jsem úplně zoufalá. A přece – Bůh mne začal tak těšit, jak to nikdo z lidí nedovedl. To, co mi říkali lidé, byly jen prázdné řeči. Ale On, živý Bůh mne potěšil. Řekla jsem mu: „Pane, teď musíš být otcem mých dětí ty.“ Často jsem večer nevěděla, kde vezmu peníze, abych příštího dne nasytila děti. Tehdy jsem opět řekla Spasiteli: „Pane, ty přece víš, jak jsem na tom bídně. Pomoz mi!“  A pak se ta stará paní obrátila k řečníkovi a řekla: „On mne nikdy nezklamal a neopustil. Měli jsme mnoho těžkostí, ale nikdy nás nenechal v tísni. Bůh učinil ještě daleko víc: poslal svého Syna, Pána Ježíše Krista. Ten za mne zemřel a vstal z mrtvých a v jeho oběti jsem nalezla očištění od všech mých hříchů. Teď jsem už stará. Brzo umřu. A přece – On mi dal jistou naději věčného života. Až zavru oči, procitnu v nebi, poněvadž patřím Pánu Ježíši. To všechno On pro mne učinil. A teď se vás ptám, pane řečníku: Co pro vás udělala vaše nevěra?“

Tu se řečník postavil, poklepal babičce na rameno a řekl: „Ach, takové staré ženě přece nechceme víru brát. Pro staré lidi je víra docela dobrá.“

Tu jste měli stařenku vidět! Energicky to odmítla a řekla: „Ne, ne! Tak si na mne nepřijdete! Položila jsem otázku a chci slyšet odpověď! Řekla jsem vám, co pro mne učinil můj Pán. Teď povězte vy, co pro vás učinila vaše nevěra!“ Řečník upadl do rozpaků. Ta stařenka byla chytrá žena … dovedla bez bázně vyznat svoji víru.

Wilhelm Bush: Život bez všedních dnů.

Zobrazení: 4808

Jsou lidé, kteří říkají, že žijí ze dne na den a nic si neplánují. Jiní pečlivě plánují aktivity každého dne. Vzpomínám si, jak mi můj otec od dětství říkával, že největším uměním je dobře naplánovaný život. A samozřejmě, úspěšné uskutečnění životních plánů.

Vidíme, jak je to člověku vlastní. Už malé dítě si plánuje:  „Až já budu velký….“ – později to je: „Až ukončím studia“ … a tak to jde dále. Až budu vydělávat. Až se ožením nebo vdám. Až budu mít vlastní bydlení. Až si pořídím auto. Až se osamostatním… kolik těch „Až“ se v lidském životě najde.  Až se děti osamostatní, až budu v důchodu, až … až co?  Já vím, jsou to spíš jakési vize budoucnosti, lidské představy vyrůstající z lidských tužeb a člověk si hledá cestu k jejich uskutečnění. Ale když vykročí za vytčenými cíli, poznává, že si musí život plánovat a organizovat, má-li být úspěšný.

A tak plánují jednotlivci, plánují rodiny, plánují vlády, plánují národy i všichni v moci postavení.

Nic proti lidským plánům, jsou-li dobré a ušlechtilé. V tomto zamyšlení se nechci zabývat zlými plány násilníků, lidí moci chtivých, nečestných a jiných podobných.  Víme, že i takové plánování existuje.  Ale nám dnes jde o plánování věřícího člověka. Jak má plánovat svůj život, své aktivity? A má je vůbec plánovat?

Problémem křesťanů dnešní doby je, že až příliš často jsou zahleděni do svých životů, které si plánují, a na Boží vůli neberou ohled.  Přitom skutečně věřícímu člověku jde především o to, aby jeho život byl v souladu s poznanou Boží vůlí. Věci božího království potřebuje dávat na prvé místo v životě. Pán Ježíš říká:

 Matouš 6:26  Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?

27  Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

28  A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou -

29  a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich.

30  Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?

31  Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?

32  Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.

33  Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

34  Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.     

 To není výzva k neodpovědnému nebo zahálčivému životu. To je výzva k tomu, aby se člověk neupínal jen k tomu, co patří k hmotnému životu, ale žil ve vztahu důvěry ke svému Bohu. Aby měl ve svém životě správně nastaveny priority, aby hledal nejprve věci, které se týkají jeho duše a jeho vztahu k Pánu Ježíši. Pán Bůh ví, že člověk potřebuje jíst, oblékat se a někde bydlet. Ale to není jediná náplň lidského života. Hledejme především věci božího království.

 Ze slov Bible tak víme, že každé lidské plánování má být v souladu s Boží vůlí a s vědomím, že sám Pán Bůh stojí nad lidskými plány i nad vším, co člověk dělá. Ne všichni věřící lidé to tak dělají, proto jim apoštol Jakub ve své epištole píše:

 A nyní vy, kteří říkáte: "Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat" -  vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!  Raději byste měli říkat: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono."  (Jakub 4. kap. 13-16)

Proto i při svém lidském plánování nezapomínejme, že i nad naším plánováním je svrchovaná Boží moc. Proto se v takových chvílích modleme za poznání Boží vůle a požehnání našich záměrů a plánů. Zkoumejme také, jestli jsou naše plány v souladu s tím, k čemu nás vede a učí Bible – Boží slovo.

Lidské plány v poslední době

 Mnozí křesťané jdou za svými dobrými životními plány a zdá se, že je tak všechno v pořádku. Jak to je doopravdy, to se pozná ve chvíli, kdy Pán Bůh řekne jejich plánům „ne“. To jsou okamžiky, kdy se projeví, jestli má člověk raději sebe než Pána Ježíše.

Většina křesťanů si uvědomuje, že žijeme ve velmi pokročilé době, kdy se historie světa blíží k jeho závěru.  Události poslední doby, doba „koronavirová“ – to je jen jeden z příznaků velkých změn. Vždyť pandemie není záležitostí jednoho národa nebo jednoho kontinentu. Je to záležitost celosvětová, globální. Na pozadí pandemie se skrytě odehrávají veliké změny a svět už nikdy nebude takový, jako byl dříve. Věřící lidé znalí Bible vidí, že je to příprava na nástup antikrista a jeho vládu v posledním sedmiletí. Mnozí křesťané se radují, protože to znamená, že Pán Ježíš přijde pro svou církev, jak o tom čteme v Novém Zákoně:

 1 Tesalonickým 4:14  Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.

15  Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.

16  Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve;

17  potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.

18  Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Po celém křesťanském světě dnes sílí připomínání tohoto oddílu Písma a mnozí křesťané se radují – Pán Ježíš přijde pro svou církev. Už si toho všimnul i svět nevěřících lidí a říkají, co to ti křesťané zase mají?  Přesto se ale najdou i křesťané, pro které možnost brzkého druhého příchodu Pána Ježíše znamená zrušení jejich životních plánů, které si vytvořili. Slyšel jsem o někom, kdo řekl: Ale já ještě si chci užít svých vnoučat….

Pán Ježíš říká:  Matouš 10:37  Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, neníť mne hoden. (Kralický překlad).  Až jsem se zachvěl, když jsem si uvědomil, že křesťan, se kterým je zdánlivě všechno v pořádku, uslyší Pána Ježíše, jak říká – tento člověk mne není hoden, protože má raději někoho jiného.

 Pamatujme proto, že příchod Pána Ježíše, který se opravdu blíží, naruší lidské plány. Jsme připraveni se vzdát svých plánů?

 Pokud ne, Pán Ježíš takové zanechá na tomto světě.  Nepůjdou s ním. Ale ani tak svých plánů nedosáhnou. Jakmile bude církev vytržena z tohoto světa, nastane poslední sedmiletí a vláda zla na zemi. Antikrist si předělá svět na těch pár let po svém, a věřte, že i to bude znamenat konec všech lidských plánů. Takovou globální totalitu ještě tento svět nezažil a v Bibli čteme, že lidé budou prožívat takové trápení, jaké tento svět ještě nikdy ve své historii nezažil.

 Takže pamatujme, že pokud nám nezruší naše plány Pán Ježíš, zruší nám je sám ďábel, který bude stát za antikristem. Uvědomme si, jakým tempem se mění světové události. Kdyby vám před dvěma, třemi lety někdo řekl, že se zavřou školy, obchody, některá zaměstnání, že lidé nebudou smět vycházet ze svých domovů, věřili by jste tomu? Nebo byste řekli – to se nemůže stát? A stalo se. A budou se dít i další věci, dnes pro nás nepochopitelné. Přátelé, křesťané – zahrňte do svých životních plánů i to, co sám Bůh plánuje s tímto světem!

Ten, kdo hledá Boží vůli, kdo hledá nejprve věci království božího, ten vyhraje!

Zobrazení: 1953

Zobrazení: 3188

Na věřícího člověka někdy doléhá bezbožnost prostředí, ve kterém žije. A trápí ho to. Proč také ne, když víme, jak se lidé se svými hříchy řítí do zkázy!  Jak rádi bychom je varovali. Je to také náš úkol. Ale mnozí lidé jsou nezastavitelní. Milují jen sami sebe a jdou bezohledně za svými cíli. Kdokoliv je chce upozornit na to, kam to s nimi jde, se zlou se potáže. Takové lidi obvykle provokuje i pouhá zmínka o Pánu Bohu.

Bratr Venda mi kdysi vyprávěl svou příhodu. Stalo se to na Vysočině v dobách totality, kdy tehdejší režim prosazoval ateismus a potláčel jakoukoliv zmínku o Bohu. Tehdy bratr čekal cestou ze zaměstnání na autobusové zastávce. Na protější straně ulice stál starý dům s oprýskanou fasádou, u kterého již bylo postaveno lešení a očividně se připravovala rekonstrukce. Někdo ve výšce na fasádu sprejem nastříkal nápis: „Bůh neexistuje!“. 

Kdoví, co se skrývalo v duši člověka, který ze sebe vyplodil takové „dílo“.  Náš milý bratr se na ten nápis dívá a je mu smutno u srdce. Je mu líto člověka, který se tak demonstrativně staví proti Bohu. Takový se cítí být hrdinou, ale jak ho vidí Bůh? V Bibli – ve 14. žalmu, v 1. verši čteme: „Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.“

V tu chvíli kolem projíždí těžce naložené nákladní auto. Motor hučí, kola nadskakují, země se otřásá. A jak se tak bratr dívá na ten nápis, vidí, jak se najednou kus  staré omítky zřítil i s částí nápisu. Jakmile se usadil zvířený prach, na fasádě nyní září nápis: Bůh existuje! To „ne“ nějaká neviditelná síla setřásla i s omítkou. Jak to bratra potěšilo! I když se  mnozí lidé proti Bohu bouří, vymýšlí teorie, popírají ho, horlí proti němu, nakonec neuspějí. Pánu Bohu jsou k smíchu.

V 2. žalmu od 1. po 4. verš čteme:   Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?  Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:   "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme."  Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.

Zobrazení: 8890

Do nového roku 2021.

Vstoupili jsme do dalšího roku. Před námi je budoucnost, 365 dnů nového roku. Leží před námi jako neznámá krajina, do které jsme vykročili. Věřící člověk má jasný cíl, ke kterému míří. Je jím místo v Boží slávě. Je to ten nejlepší cíl, ke kterému může směřovat. Tam jej čeká setkání s jeho Pánem – Ježíšem. U něj má připravené místo a čekají ho věci, které člověku ani na mysl nepřišly.

A přesto mohou člověka tváří v tvář příštím dnům naplňovat obavy. Vidí před sebou cestu, která sice vede k nádhernému cíli, ale ta cesta – ta mu dělá starosti. Vede temným světem, který je zmítán vším možným.  Dokonce i duchovní mocnosti se staví nepřátelsky a kladou nejrůznější překážky.   

Přesto má boží člověk zaslíbení Boží ochrany a vedení. Tak se to ozývá již v Žalmu 121:8:  Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.  A Pán Ježíš při svém odchodu zaslíbil těm svým:  A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen. (Mat. 28,20).

Budeme-li po celý rok prožívat náš život s Ním ve svatosti a poslušnosti, bude i nám platit:  Neboj se, nebo jsem já s tebou; nestrachuj se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své. (Izajáš 41:10 – Kral. překlad).

Zobrazení: 5090

 Živá víra?

Víra se projevuje v každém lidském životě. Každý člověk něčemu věří. Věří v přírodní zákony, v různá učení nebo nejrůznější nauky. Věří v nejrůznější energie, síly, duchy, amulety – ale to není ta víra, která by byla naším tématem.

Chci napsat pár slov o víře, založené na Bibli, o víře křesťanů. Slova zapsaná v Bibli jsou základem naší víry. Dávají nám poznat, co to je hřích. Ukazují nám, kam vede lidský život, který ignoruje Boha. Jeho Duch nás usvědčuje ze hříchu a dává poznat, že jsme před ním ztraceni. Že bude jednou soud, kde každý lidský život bude hodnocen podle Božích měřítek.

Ale Bůh nám v Bibli ukazuje, že je naděje, jak před jeho soudem obstát. Odplatou za hřích je zahynutí – smrt, a to především v tom duchovním významu. Bůh poslal do našeho světa svého jediného Syna – Ježíše. Přestože jako člověk žil bez jediného hříchu – lidé ho zavrhli, odsoudili k smrti a ukřižovali. A Bůh v Bibli říká, že se tak stalo kvůli nám, kvůli našim hříchům. On vzal náš trest na sebe. A každému, kdo tomuto věří, kdo jeho oběť vědomě přijímá a prosí o odpuštění svých hříchů, hříchy odpouští, a dává mu nový život. Dává takovému člověku podíl na daru Ducha svatého, svým Duchem člověku dává poznání mnohých tajemství a vede člověka životem dál.

O víru je třeba pečovat, zápasit, usilovat:  

Juda 1:3  Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.

 Boží protivník ďábel organizuje nejrůznější útoky na víru v každém lidském životě. Proto chceme na tomto webu povzbuzovat k tomu, aby věřící člověk statečně překonával všechny útoky na svou víru – v moci a síle, kterou dává Duch Svatý.

Jsou dvě velká úskalí, na kterých může víra ztroskotat. O tom prvém – tedy o útocích na víru již byla řeč. Druhým, neméně vážným nebezpečím je, že člověk nechá svou víru „umřít“. Ano, Bible mluví o živé i o mrtvé víře. Víra je totiž nejenom zdrojem věčného života a záchrany člověka, ale je současně i něčím živým, co v jeho životě roste, projevuje se, sílí, a nebo, když na to člověk nedbá, umírá a hyne.

A to druhé úskalí se objevuje tam, kde člověk podle své víry nežije. Tedy, žije tak, jakoby nevěřil. Jestliže věřím, že Bible je Boží slovo, a to co Bůh v Bibli nazývá hříchem, bude něčím, s čím si v životě zahrávám, tak to není život podle víry – tedy, víra neovlivnila můj život a v mém životě nežije. Když dám ve svém životě prostor věcem, o kterých Pán Bůh v Bibli říká: Nebudeš je dělat, budu tím zarmucovat Ducha Svatého, vytláčet ho ze svého života a moje víra bude skomírat a hynout. Předmět víry se pro mne stane pouhou informací. To není živá víra.

Apoštol Jakub ve své epištole píše: Kap. 2:17  - Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.  Pokud se víra neprojeví v celém životě, pokud podle ní člověk nežije a nejedná, je to víra mrtvá.

Opakem mrtvé víry je víra živá. Víra, která se projevuje v životě konkrétními činy. Víra, která je projevem života pod Božím vedením, v Boží ochraně, v Boží síle. K takovému životu jsme vybízeni v Bibli, k takovému životu živé víry chceme povzbuzovat i na našem webu.

Zobrazení: 7702